|
|
Specifika ve vzdělávání generace 50 + na Českobudějovicku
ŽIGOVÁ, Simona
Vzdělávání generace 50 plus je stále na začátku svého vývoje v naší společnosti. Význam a následná realizace nejvhodnějším forem a metod celoživotního vzdělávání jsou nejen pro generaci 50 plus velmi důležitým faktorem, ovlivňujícím kvalitu života jedince. Celoživotní učení a vzdělávání dospělých patří dnes mezi aktuální priority Evropské unie, jež by měli pomoci vytvořit a zavést moderní systémy a koordinované přístupy ve sférách výchovy a vzdělávání dospělých i u nás. Možnosti učit se by měly být pro každého jednotlivce stejné bez ohledu na věk. Ve všech obdobích života člověka, by měl být kladen důraz na jeho seberealizaci a tak následný osobní rozvoj ve společnosti. Vzdělávání a výchova by se měly stát hlavními prostředky pro formování a budování osobního rozvoje jedince. K programům celoživotního vzdělávání bezpochyby patří i Univerzita třetího věku. Pro generaci 50 plus byla forma tohoto vzdělávání do České republiky zavedena již v roce 1986 a to na Univerzitě třetího věku při univerzitě Palackého v Olomouci. Následovalo mnoho dalších univerzit a také dnešní zájem ze strany veřejnosti o vzdělávání tohoto typu neustále roste. Na druhé straně patří dnešní generace 50 plus na trhu práce do skupin dlouhodobě nezaměstnaných. Patří sem především osoby s nízkou rekvalifikací, se zdravotním postižením, s osobními a sociálními handicapy atd. Většina těchto lidí měla za svůj život jen jedno zaměstnání, a tak neprožité zkušenosti s jiným druhem práce a s tím spojeným defenzivním chováním přisuzují hlavně společnosti nikoliv svým schopnostem. Učení je bráno u generace 50 plus jako něco navíc, co už oni nemají zapotřebí. Zaměstnavatelé požadují od svých zaměstnanců maximální výkon, což je u této generace s ohledem na pokles fyzických aktivit a s tím spojených zdravotních problémů nemožné. Zaměstnavatelé upřednostňují vlastní prestiž a dobré místo v očích společnosti, před životními zkušenostmi, věrností a důvěryhodností, kterou jim může generace 50 plus nabídnout. Jedním z cílů vlády je podpora zvyšování kvalifikace lidí ve vyšším věku. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje vzdělávací a rekvalifikační kurzy, které by se měly týkat nezaměstnaných nad 50 let věku. V České republice existuje řada společnosti, které se zabývají vzděláváním lidí a to nejen generace 50 plus.
|
|
|
Syndrom vyhoření u generace 50 plus
SHÝBALOVÁ, Ivana
Bakalářská práce pojednává o stále více diskutovaném jevu, kterým je syndrom vyhoření. Jedná se o stav, provázený souborem typických, avšak polymorfních příznaků, které bývají výsledkem interakce pracovního prostředí, podmínek na pracovišti, nároků kladených na pracovníka, mezilidských vztahů a v neposlední řadě subjektivní povaze pracujícího. Vyhoření se pak projevuje nejen v kvalitě práce vyhořelého, ale především i v jeho osobním životě. Nejrizikovějšími jsou pomáhající profese, kde je člověk vystaven daleko většímu tlaku, míře zodpovědnosti a stresovým situacím. Šetření bylo zaměřeno na zdravotnické pracovníky v Nemocnici České Budějovice, a.s. v porovnání s pracovníky Lázní Aurora a Bertiných lázní v Třeboni. Pro výzkum byl použit již ověřený dotazník podle Tošnerových, jehož součástí je i Inventář projevů syndromu vyhoření. Dle předpokladu je náchylnost ke stresu znatelně vyšší u pracovníků nemocnice než lázní, mnozí z dotázaných zaměstnanců již na sobě příznaky naprostého vyčerpání pocítili, což se odráží i na vztazích mimopracovních. Jako možná prevence se osvědčila změna přístupu, především v aktivním využití volného času a v neposlední řadě i pomoc odborníka. Ohrožení syndromem vyhoření představuje aktuální problém zdravotnických pracovníků, proto by se měla zavést taková opatření na pracovišti, která riziko vzniku pomohou snížit. Rovněž i samotní pracovníci by měli dbát o své zdraví a dodržovat základní preventivní opatření proti vzniku syndromu vyhoření. Tato práce by měla informovat pracovníky ohrožených profesí o nebezpečí vzniku ohrožení syndromem vyhoření. Současně by měla přispět k uvědomění si, že v ohrožení vzniku syndromu vyhoření může být každý z nás v důsledku působení nepříznivých rodinných a dalších sociálních faktorů. Proto je třeba klást velký důraz na dodržování preventivních opatření, včetně dodržování zdravého životního stylu.
|
host ::
RSS.